Antikvariát

Jak získávati přátelé a působiti na lidi – Dale Carnegie

„Příručka, která je po desítky let světovým bestsellerem. Pomůže vám poznat a pochopit velké tajemství správného způsobu, jak jednat s lidmi. Pokud budete jednat podle rad Dala Carnegieho, stanete se oblíbenými a všude budete vítáni, budete si umět získat druhé na svou stranu a budete skutečnou vůdčí osobností, neboť budete umět zařídit, aby lidé dělali rádi to, co chcete.“

Toliko anotace tohoto skvostného díla.

Jak získávati přátelé? Rozhodně ne tím, že si čtenář přečte tuto knihu a bude se řídit jejími radami. Kniha plná, ale naprosto plná, manipulace a zlého pohledu na pojem přátelství. Přátelství je dle Carnegieho jakási základní škola před zahájením školy střední, kde už se vyučují věty vypadávající denně z hub amerických papalášů.

…and God Bless America…and God Bless America…and God Bless America…Ohraná písnička, která je tak obhrouble neupřímná, tak zoufale výsměšná.

Za Carnegieho získáváním přátel vždy zní postranní úmysly. Nechci s tebou být ve vztahu přítel-přítel jen tak, pro nic za nic. Podívej, mé oko, jede a pošilhává, teď ještě mi jsi k něčemu dobrý, teď tě ještě mohu využít, příteli můj nejdražší, protože můj krok směřuje jen a pouze výš, tam, do výšin zlatavých řití, kterými je mi prostě souzeno projít. Odkopnu tě, ale teď, můj příteli, buďme přáteli, protože právě prolézám nepozorované řití tvou.

Pravidla v získávání přátel. Zase další příručka, která má do celosvětového osamění naplazit něco neupřímné snahy o pochopení. Příručka, které jakoby ze stránek čišela vypočítavost.

Och, kniho, změnila jsi mi život. Do teď jsem byl osamělý a neoblíbený. Všichni mnou pohrdali. Nikdo mě nechtěl obejmout takovým tím způsobem, kdy v objetí začnou prýštit z člověka slzy zármutku nad sebou samým. Díky tobě jsou teď oni osamělí a mnou neoblíbení. Pohrdám jimi, když je objímám. Nenávidím je, když mi jejich slzy máčí dokonale nažehlený život v obleku. Ale o tom je podle tebe přátelství, ne?

Jak získávat přátelé. Zvláštní doba, která učí i takovéhle věci. Upřímný vztah nahrazovat vlnobitím předstírání. Při stisku ruky se opravdu ujišťovat, že v přítelově ruce není nabitá zbraň. Při zvedání zvonícího telefonu se cítit tak nádherně obtěžován.

Čím větší je počet lidí, tím větší je počet osamělého odpadu bez faktické znalosti lidské přirozenosti. Snad se to hrozivě narůstající oběživo samovolně vzdaluje samo sobě, aby se nedokázalo nadále přemnožovat. Vždyť z kdejakého sexuálního styku může, pro Boha, vzejít potomek. Další oběživo bez možnosti být šťastné. A Carnegieho bestseller může i nadále plnit příručky nejprodávanějších, nejčtenějších. Smutek z objetí bez obětí plní čím dál víc svět. A Carnegieho, ač mrtvý snad definitivně, konto se plní čím dál víc. Snad počítal, holomek, s reinkarnací na sto procent. Snad už někde z pozlacené kojenecké flaštičky saje tu celosvětovou nespokojenost z vlastní opuštěnosti a ďábelsky se tlemí.

Nestávejme se přáteli na předpis. Pokusme se také někdy bez rad a příkazů improvizovat. Řiť není cíl lidského snažení, tak do ní tak nelezme.