Antikvariát Kačur

Expedice na Krétě - první návštěva výzkumného týmu pátrajícího po stopách minulosti či současnosti kde jen je to možné. Vzhldemek k Jiříkově zálibě v cestování je a bude z čeho vybírat.

Večerníčky a verne - na nějaký večerníček si vzpomene snad každý, ať už hraný nebo kreslený. V tomto případě se jednalo náhodou o jakési pojítko, ke kterému jsme měli co říct skutečně všichni. A s Vernem je to podobné.

Pocta Homérovi část druhá - aneb co se stane, když se tři knihomolové pustí do zpracování dávného hrdinského eposu. Broadway nečekejte, ale my jsme se bavili skvěle.

Pocta Homérovi část první - aneb co se stane, když se tři knihomolové pustí do zpracování dávného hrdinského eposu. Broadway nečekejte, ale my jsme se bavili skvěle.

Tři ženské a Angelika - ženy se setkávají na různých místech. Ve filmech často v kavárně, ve fitness nebo u kadeřníka. Tak teď se pro změnu setkají v antikvariátu.

Mohl bych začít psát tím, že uvedu na scénu sebe jako ducha, jako přízrak současnosti, který se právě vrátil z výletu do Bruntálu, kde trávil čas pozorováním své minulosti, přičemž také navštívil jako neviditelná entita místní sídlištní restauraci Jesenka, kde se houpal na lustru a pozoroval sama sebe o nějakých dvacet let mladšího sedícího s Ing. Jankem a dvoumetrovým přítelem z dětství Artušem a kochajícího se jejich rozhovorem, který z valné části vedl Ing. Janko, nýbrž také výškovým rozdílem protagonistů, který byl patrný při jejich cestách na toaletu, kam chodili poměrně často, protože pili jedno pivo za druhým, zejména rozdíl mezi Artušem a Ing. Jankem byl markantní, neboť ten neměřil ani 160 cm.

V sedmdesátých letech jsem si v Bruntále četl verneovky, navštěvoval pionýr, prvomájové průvody a lampionové průvody na počest velké říjnové socialistické revoluce. O spisovatelovi Hrabalovi mi nebylo nic známo, stejně jako o spisovateli Kafkovi a disidentovy Havlovy.

Pan Bílý,mistr L.Klíma,mistr Hron,mistr Field a nakonec také mistr Schmidt
Někdy před 25 léty, ještě v Bruntále, měl jsem to štěstí potkávat se s mistrem Schmidtem. Tehdy jsem pracoval jako mechanik na místní telefonní ústředně P 52, což bylo obludné monstrum, jehož stojany plné relátek, krokových spínačů, různobarevných drátů, zabíralo celý sál v přízemí.

ALEF A BORGHES. Tak jsme si s přítelkyní Renatou vyjeli takhle jednou v květnovou sobotu do Botanické zahrady, abychom se podívali na vystoupení cvičenců pěstujících čínskou gymnastiku Thai Ti, nebo také Taj Či, myslím si,že jenom číňané ví, jak se to vlastně jmenuje. Je to zajímavá věc, vypadá to jako tanec, ale je to vlastně bojové umění a alespoň v některých akčních filmech adepti téhleto záležitosti dělají hotové divy, běhají po stěnách jako opice, procházejí stěnami a kýchnutím likvidují dky nesítařvaných blbů.

PRAHA NEEXISTUJE, JÁ NEEXISTUJI. Nebo snad ano. Chodil jsem po městě a můj pohled klouzal po barokních sochách světců, po tramvajích, po oblých zadcích krásných žen, po reklamách a hlavou mi vířilo tisíce nápadů. Najednou jsem si uvědomil, že vzhledem nekonečnému času a nekonečné nicotě jsem míň než zrnko písku.

9, NYMBURK. Letím dolů propastí času, dělám různé kotrmelce, roztahuji ruce a někde dole se určitě rozmáznu. Najednou sedím v klenbě Hlavního nádraží v Praze. Pode mnou je připraven k odjezdu modrý pantograf. Slyším hlášení o odjezdech vlaků.

Slunce poposunulo se k západu a ozářilo jasným světlem jeden z rohů našeho holešovického dvorku. Někdo z domu opět vysypal odpad, v němž se mimo jiné nacházel televizní program z minulého týdne, potom jakýsi vážný pán odložil u modré popelnice starý notebook, kterému my budeme říkat noutbúk. Nálada mezi popelnicemi se poněkud uklidnila, konec konců nic jiného jim ani nezbývalo těm plastovým nádobám na odpad než najít jakýsi modus vivendi, vždyť jinak by se musely uškrtit.

Dvorek uvnitř obytných bloků v Holešovicích tonul ve své obvyklé šerednosti, která ovšem může se za jistých okolností proměnit v metafysickou krásu. Řady oken na protějších několikapatrových domech zrcadlila jarní oblohu a dole na dvorku právě jedna paní vysypala odpadový koš do jedné z šedých plastových popelnic, pak jsem tam přišel já, abych si vykouřil cigaretu. Po jedné ze stěn toho tajemného dvorku si tiše lozili mravenci, po obloze proletěla barokní socha, které si kromě žluté popelnice na plast nikdo nevšiml.

Vážené soudružky a vážení soudruzi. Sešli jsme se dnes, abychom zhodnotili naši práci za uplynulé období. Jak jistě víte, nás soudruhy, šlechtí skromnost. Nestavíme na odiv naše zásluhy a nečekáme za naší prací pro blaho naší společnosti žádné odměny. Ano, takoví jsme my, komunisti. Přesto nedokáži skrýt dojetí a hrdost, když se ohlédnu zpět a prohlížím si výsledky naší svědomité a poctivé práce. Ano, skromnost je na místě, ale bylo by neomluvitelnou drzostí neříci si, jste dobří kluci, jde vám to od ruky…

PRAHA A PRAŽSKÉ DVORKY, BÁSNÍK JANOTA, JENŠOVSKÝ, KROH, KAČUR A RETSINA A OLIVY. PRAHA JAKO FENOMÉN, KTERÝ MÁ NEKONEČNĚ MNOHO FASET, TVÁŘÍ, PODOB. PRAHA OČIMA HAŠKA, HRABALA, PRAHA OČIMA BÁSNÍKA JANOTY.