Antikvariát

Malí bohové - Terry Pratchett

Terry Pratchett, do hávu fantasy převlečená filosofie s humorem. Terry Pratchett a jeho vytříbená chuť předvést čtenáři něco z absurdního anglického humoru.

Knihy Terryho Pratchetta naplňují dokonale větu : „Nesuď knihu dle přebalu.“ Jeho knihy mají křiklavý fantasy přebal, nad kterým inteligentní člověk jen zavrtí hlavou a řekne si – takhle hluboko bych neklesl. Nikdy. Moudrý člověk zavrtí hlavou stejně, ale, věren moudru nesouzení knih dle přebalu, zalistuje a začte se. A začte se zpravidla velmi důrazně a důsledně. A nevyjde z údivu. Toto že je fantasy? Nu, jistě, je tam magie, je tam meč a snad i snaha o jakési hrdinství, ale není to jen zástěrka pro geniální vodotrysk velmi moudrého humoru? Není to náhodou prýštění samotné podstaty bytí? Ale jo, i takhle se tomu dá říkat.

Kniha Malí bohové je schopna vám převrátit a vysvětlit náboženskou problematiku lépe než plný autobus biskupů. Nebo minimálně dovysvětlit.

Nebude vám násilně cpát polyteismus ani monoteismus. Nenarve vám za oči myšlenky na kulty či sekty. Neovlivní vaše ranní modlení. Nevykolejí ani váš trávící systém. A to i přesto, že tohle všechno kniha obsahuje. Kniha vám jen zcela nenásilně oznámí, že to všechno je. A co jako? Tak ať si je.

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě a v tomto případě i napadrť a s hurónskými záchvaty smíchu. No neberte to. K fantasy být obšťasněn i humorem a moudrostí. Kniha pro tento svět slev a akčních nabídek jako dělaná. Tři v jednom. Zachrastěte peněženkami, třeba se díky tomu dozvíte i něco nového.

Vyznat se k lásce k Pratchetově tvorbě se v intelektuálských kruzích rovná prakticky přiznání se ke sbírání plyšových krtečků. Zavání to infantilností a jistou nedovyvinutou inteligencí.

Malí bohové jsou o závislosti boží na víře lidské, o hloupých předsudcích, o slepé nadřazenosti inteligence nad lidstvím a o tajných uskupeních.

A hlavně je to kniha o zničení víry pro samo náboženství, kde pro neuvěřitelnou hromadu zhovadilých činovníků nezbylo místo na samotného boha a zbyla jen prázdná výduť vyplněná slovy a zase jen slovy.

Splaskněme tu prázdnou bublinu dogmatického náboženství a koukněme se na problém s humorem. Jistě se nám bude žít lépe. A nejspíš i Bohu.

Pohádka o hloupém, který se, jak to v pohádkách bývá, v mudrce změnil, na vás čeká, jen se překonat a otevřít ten křiklavě odpuzující přebal. Možná zjistíte, že i v takové literatuře sídlí duch.

Jediný Pratchett dokázal personifikovat smrt takovým způsobem, aby ji člověk musel milovat. A to je co říct.

Těším se na slova – TO JE ÚPLNĚ JEDNO, ŽE NEVĚŘÍŠ NA REINKARNACI. REINKARNACE VĚŘÍ NA TEBE. Pratchettovská smrt bude mi potěšením.