Antikvariát

Každá nová kniha, nový román pomalu odsouvá ze scény a povědomí starší knihy koneckonců už jenom z toho prostého důvodu, že náš čas na četbu je omezený a kdo chce pravidelně a souvisle sledovat a dokonce i číst nové věci tomu zákonitě zbývá méně času na starší výplody lidského ducha.

Literatura o německém velikánovi se rozrostla natolik, že není v silách běžného jedince se s ní seznámit, a tak ji raději nechá být včetně knih samotného velikána, o jehož velikosti koneckonců vypovídá objem literatury, takže každopádně ji máme nějak potvrzenu, aniž bychom se museli namáhat a jít se o jeho genialitě přesvědčit sami. Pokud se o to nakonec přeci jenom pokusíme, můžeme zjistit, že té době, v níž žil, už vůbec nerozumíme a jenom udiveně zakroutíme hlavou nad tím, jak mohlo utrpení mladého Werthera pobláznit tolik lidí.

Anebo to koneckonců může být také všechno jinak. Pustíme se s odvahou rozvědčíka na neznámý terén básníkova života a básníkovy tvorby, přičemž našimi půvabnými průvodci budou šustivé stránky různých biografií a monografií a literárních studií a memoárů a také autobiografie a hle po nějaké době vyjdeme na procházku ne nepodobni Afroditě vynořivší se z vln, plni nejedné zajímavé životopisné podrobnosti z básníkova rozkošatěle bohatého a plodného života. Věru zajímavé jaký to byl divný patron ten básníkův otec a ta prababička měla ale takové srandovní jméno, přičemž ovšem není vůbec jisté, zda li bychom si vzpomněli na jméno své prababičky za svobodna, ale koneckonců prababička průměrného občana nemůže nikoho zaujmout…