Antikvariát

Zkrátka jsme s autobusem karosa projížděli ostrov křížem krážem a navštěvovali různá zajímavá místa jako pohoří Dikti, minojský přístav Kato Zakro, nejjižnější město Evropy Ierapetru anebo také soutěsku Samaria, což už je poněkud odepsaná destinace, protože každou sezonu ji navštíví desetitisíce turistů. Pokud si tuto nejdelší evropskou soutěsku chcete opravdu užít, vyražte z Chanie hodně brzo ráno, abyste byli mezi prvními návštěvníky a tím pádem měli zaručený klidný průchod. Stejně jsme tenkrát uvažovali i my, s tím že nejlepší bude přenocovat na náhorní plošině Omalos, kde je také vchod do Samarie. Odpoledne jsme vypustili turisty na prohlídku Chanie a sami jsme s řidiči lelkovali u Karosy, pokuřovali a vedli různé ty chlapské řeči. Kde se vzala tu se vzala krásná dívka, a zeptala se nás, jestli náhodou nejedeme do Samarie.

Nemusím vám vysvětlovat, že vzhledem k půvabům Jessiky, tak se jmenovala, jsme ji okamžitě nabídli, že ji samozřejmě svezeme, s čímž samozřejmě nesouhlasila vedoucí zájezdu, ale řidiči,hlavně Pepíno, takový udělaný chlápek, ji přemluvili. Na planině Omalos jsme si kolem autobusu udělali tábor, někdo spal ve stanu, někdo jako já jenom ve spacáku, někdo přímo v autobuse a protože Jessika něměla spací pytel, uvolil jsem se, že můžeme použít dohromady můj, což se ale vážně nemělo stát. Nějak se mi to vymklo z ruky a místo ve spacáku jsme skončili s Jessikou na zadních sedadlech našeho autobusu, v němž bohužel nocovalo také několik našich klietů, kteří se tím pádem moc nevyspali, ale projevili zázračnou trpělivost a pochopení, většinou to byli mladší lidé, takže to příliš neřešili.

Ráno se mnou vedoucí zájezdu nemluvila, skoro, akorát mi řekla, že si to vypijiu. Nu a děvčata, která přespala v karose mi s potutelným úsměvem přinášela části mého oděvu. Jirko, není tohleto náhodou tvůj opasek, Jirko není to tvůj sandál a tak podobně… S Jessikou jsem se už nikdy nesetkal. Každopádně Krétu stojí za to vidět. Doporučená četba Nikos Kazantsakis, cokoli.