.gif)
přehrát videoV osmdesátých letech jsem po večerech v posteli poslouchal ze svého trazistorového rádia americkou stanici Hlas Ameriky, který mne obohatil spoustou novinek a také jsem se dozvěděl, že existuje nějaký Havel. Hrabala jsem měl v té době v povědomí jako autora knižních předloh filmů postřižiny a Ostře sledované vlaky, přičemž první jsem viděl v televizi a o druhém jsem slyšel, že je zakázaný, jinak jsem od něho prozatím nic nepřečetl. V devadesátých letech jsem se živil prodejem levných knih na stáncích v pražském metru. Kupovali jsme skladové zásoby krachujících nakladatelství, mimo jiné také knihy z Českoslovanského spisovatele, takže jsem si jednoho dne přivezl do skladu v Krymské ulici ve Vršovicích stovky balíků Hrabalovy trilogie Vita nuova, Svatby v domě, Proluky.
Obálky těch knih mi sice připadaly vyloženě vyblité, ale kupodivu se toho prodaly tisíce a šlo to tak dobře, že jsem si ani nestačil schovat jeden výtisk pro sebe. Pak se to nějak semlelo, že mi Hrabala doporučil jeden kamarád, takže jsem si přečetl pár věcí. Ze začátku mi to připadalo nezáživné, ale nakonec se mi některé knihy zalíbily, jako třeba výše zmíněná trilogie a tak jsem mimo jiné zjistil, že někde v Polabí je město Nymburk.
Přítel Kofroň je velice milý a slušný pán, který má rád knihy a já mám rád jeho. Doufám, že spolu ještě natočíme nejednu veselou scénku.
