Antikvariát

Po pár metrech jsem před sebou uviděl vysoký panelák, taková ta sedmdesátá léta. Mohl jsem jít kolem něho zprava anebo zleva. Když jsem to vzal doprava, dostal jsem se na malé sídlištní náměstíčko, obklopené ze tří stran tzv. jednopatrovou občanskou vybaveností sídliště, to jest zleva restaurací Jesenka, kde můj otec Vasil, nedivte se jménu, pocházel z Východního Slovenska, lítal s flekem ve vestě, v bílé košili a černých kalhotách od rána do večera a roznášel ty piva a panáky a kasíroval a musím říci, že na jeho pohřbu se snad sešlo celé město, naproti byla samoobsluha, neboli sámoška, a napravo Darka, kde prodávali také americké cigarety, jejichž krabičky se mi líbily a já je sbíral, vedle známek a odznaků a bůhvíčeho ještě, holič, kam jsem občas musel s máti, a to buď přímo, aby ostříhali mne, což bylo utrpení, nebo jsem tam musel čekat až ji upraví hlavu a dodnes to vidím ty fény, pod každým sedí nějaká ženská, čtou si Vlastu nebo Květy, všude se rozlézá protivná směs vůní, různé ty laky na vlasy,libary a švarckopfy. Hrůza. V sámošce jsem si rád kupoval eskymo nebo ledňáčka, což byly nanuky, a myslím, že dodnes se něco takového prodává. Nad blokem s holičem už byl taky vidět Petrín,naše základní škola, neboli základka, bývalý klášter. Mimo jiné náměstíčko s občanskou vybaveností krášlila ještě betonová socha, vypadalo to jako dinosauří vejce, ale byla to schoulená žena, taková tlustá piksle, která měla záda jako klouzačku, po níž jsme také čas od času klouzali.

No ale také jsem občas ten vysoký panelák obešel zleva, abych se zastavil u stánku poštovní a novinové služby, tedy v trafice, kde bylo možno pořídit vedle Rudého práva, Zápisníku, Mladé fronty, Svobodného slova, Otázek Míru a komunismu, také ABC, Sedmičku pionýrů, Ohníček. Já si s oblibou kupoval právě ABC, ale nepohrdl jsem ani Sedmičkou. V ábíčku totiž vycházel vždy na zadní straně nějaký kreslený příběh na pokračování, jako Vzpoura robotů, Malý bůh a jiné a jiné a v Sedmičce pro změnu francouzský kreslený příběh o Asterixovi. Pochopitelně jsme je s kámoši ve škole horlivě rozebírali a těšili jsme se na další pokračování. V ábíčku byly také papírové vystřihovánky, hrady, lodě, formule jedna, které jsem si rád slepoval a nejenom já nýbž i Petr Hradil a ostatní kluci, jenomže s Hradilem to byla největší sranda, protože čas od času jsme některé modely vyřadili, většinou lodě a letadla, abychom to potom narvali benzínovými bombičkami do zapalovače, zapálili a pouštěli takto upravené vystřihovánky po ČERNÉM POTOCE u parku a radovali se z té pohromy, ke které jednou došlo doopravdy, to když jsme pouštěli hořící model TU 144, tentokráte to byl model plastový, z balkonu a načapala nás u toho jeho máti.

Dodnes někde mám svázanou knihu příběhů Asterixe a Obelixe. Zkrátka jsem si jejich příběhy vystřihoval a potom jsem si je nechal svázat.