Antikvariát

Každopádně když jsem jako malý kluk jezdil za babičkou do Milotic u Bruntálu v Jeseníkách, kam se ta velká rodina po válce přestěhovala a babička spustila rusínsky, tak jsem ji téměř nerozuměl. Babička neměla lehký život, porodila sedm dětí, děda byl rabinát, kterého se všichni báli, dřela doma i na poli a bylo to na ní vidět. Moje bývalá žena pocházela z Podkarpatské Rusi, tchýně byla ruska, její otec maďar. Mateřštinou mojí ženy byla ruština, uměla ale také rusínsky, ukrajinsky a maďarsky, takže když jsme kdysi navštívili tetu v Medzilaborcích spustily obě rusínsky, já jim skoro nerozuměl, ale očividně si dobře pohovořili.

Poznal jsem ji sice v Praze, kam přijela za prací, protože na Ukrajině to bylo po hospodářské stránce, poté co se rozpadl Sovětský svaz, dost špatné. Brzy poté co jsme se seznámili, musela jet domů postarat se o babičku. Bydleli v malém městě poblíž Mukačeva, kde zastavuje rychlík Praha-Kyjev. Protože to mezi námi nebylo zcela jasné, rozhodl jsem se, že si to za ní zajedu ujasnit. Zavolal jsem jí, že přijedu, od čehož mne zrazovala, což ji bylo málo platné, protože druhý den jsem již vystupoval na ospalém nádraží ve Svaljavě.

Inu neměl jsem to tam jednoduché, měla tam ta moje bývalá žena, prvotřídní slovanská krasavice, mnoho nápadníků a vznikaly z toho různé situace, ale konec konců nepíši román své první lásky, nýbrž stať o ruské literatuře, na níž jsem v malém pokojíku jejich domku také narazil. Tchýně stejně jako žena milovaly, stejně jako mnoho rusů téměř posvátně své spisovatele a knihovna, kterou jsem měl v pokojíku přímo u nosu jich byla plná. Sebrané spisy Puškina, Lermontova, díla Tolstého a především vybrané spisy Čechova.

Rusky jsem se sice vzhledem k všeobecně známým okolnostem,které panovaly v Československu, učil již na základní škole a dokonce jsem z ní maturoval, přičemž písemnou práci na téma Provádění přátel ze Sovětského svazu po vašem rodném městě jsem kompletně opsal, tudíž učil neučil neměl jsem zrovna dojem ,že bych si v ní mohl číst klasiky, ale zkusil jsem to s Čechovem a kupodivu to s pomocí slovníku docela šlo. A tak jsem se vlastně díky milostným eskapádám, které dopadly svatbou a rozvodem,dostal nikoli k ruské klasice, kterou jsem měl rád i předtím, ale ke čtení v ruštině a musím říci, že toho nelituji.